Pět překvapivých způsobů, jak vám tělo pomůže vyřešit vaše trápení
Tělo není jen přepravním prostředkem po světě. Skrze něj prožíváme, zdobíme ho a do hloubky prožíváme jeho vlastnosti a změny. Když se objeví stres nebo napětí, často se od těla odpojíme a snažíme se vše vydržet. Ve skutečnosti tak situaci zhoršujeme. Nejsme totiž jen myslí, ale daleko více tělem. Tělo je tady vždy od toho, aby vám pomáhalo. Tady je pět způsobů, jak ho v tom můžete podpořit.
Změnou postoje zvýší sebevědomí
V životě neexistuje žádná událost, pozitivní nebo negativní, na které by se tělo neúčastnilo. Je tedy chybou si myslet, že když řešíme “jen pracovní úkoly” nebo je to “jen málo spánku”, našeho těla se to netýká. Tělo je doslova odrazem našich veškerých vnitřních psychických, fyzických i emočních pochodů. A s trápením všeho druhu to není jiné.
Pro mnoho lidí je jedním z největších témat života sebejistota a obava z toho, jestli se úspěšně prosadí ve světě. Tělo je mocným nástrojem i v tomhle tématu. Profesor psychologie Richard Petty na Univerzitě v Ohiu provedl výzkum s jednododuchým záměrem – dokázet, že pouhá změna v držení těla změní sebevědomí člověka. K výsledkům doslova říká: “Většina z nás si myslela, že když se snažíme sedět rovně, je to kvůli snaze udělat na druhé dobrý dojem. Ukazuje se, že postoj ovlivňuje i způsob, jakým o sobě přemýšlíme. Když si sednete nebo stoupnete opravdu rovně, nakonec sami sebe přesvědčíte sebevědomým postojem k sebevědomému pocitu ze sebe.”
Postoj těla ovlivňuje ve velmi krátké době i vnitřní prožívání a nastavení mysli. Je to taková zpětnovazebná smyčka – prožitky ovlivňují tělo a tělo ovlivňuje prožitky. Další výzkumy ukázaly, že pouhá změna postoje na sebejistá rovná záda, zdviženou bradu a jistý krok zajistila lidem lepší výsledky v testech znalostí, rychlejší sociální úspěch v nové skupině a zvýšenou sebejistotu.
Zajímavé je třeba to, jak je to v práci s tělem s úzkostí. I když úzkost stahuje, svírá a zatahuje do sebe, ve skutečnosti je spojená s nádechem. Držíme se pohromadě tím, že tělu nedovolujeme se uvolnit. Zkuste příště při úzkosti naopak zhluboka vydechnout a prodloužit výdech oproti nádechu. Uvolněte ramena, pěsti, hýždě a čelisti. Pozorujte, co se bude dít.
Vědomým dechem prohloubí prožívání
Na dechu je nesmírně zajímavých hned několik věcí. Dokáže být úplně nevědomý a automatický, když mu nevěnujeme pozornost nebo spíme. Můžeme ho taky ovládat vědomě, když se na něj zaměřujeme a chceme ho záměrně měnit. Plíce se tak v podstatě stávají jedním z mála vnitřních orgánů, který můžeme ovládat.
V každou chvíli odpovídá hloubka dechu našemu vnitřnímu rozpoložení. Lišit se taky dokáže to, kam až v těle dech dosáhne. Zkuste si v tuto chvíli povšimnout – dýcháte jen povrchově do horní části plic? Proudí vzduch až do břicha? Pohybuje se volně i bránice a spodní žebra? Nadechněte se opravdu zhluboka tak, jako byste chtěli naplnit celý trup. Pravděpodobně se i změní to, jak se teď cítíte.
Hloubka dechu a jeho tempo totiž úzce souvisí s hloubkou a intenzitou prožitku. Ovlivňuje tak i emoční část a ne jen zásobení těla kyslíkem. Když je tu prožitek, který až nepříjemně zaplavuje jako leknutí nebo strach, funguje dech jako způsob jak se ochránit. Nejčastěji ho zadržíme a něco v nás si tak vytváří bezpečí takovým vnitřním zamrznutím a ztichnutím,. Je to spojené s úlekem a potřebou zastavit proces, který se v tu chvíli zdá mimo kontrolu. Zastavování dechu slouží k tomu, aby zastavilo intenzitu prožitku.
Zastavování dechu můžeme i nevědomky zneužívat k tomu, abychom se bránili ohrožujícím vnitřním prožitkům. Vytlačujeme z vnitřního světa prožitky úzkosti, pochybnosti o sobě, žárlivosti nebo vzteku. Takové potlačování se tak zaryje pod kůži jako zacházení sama se sebou, až je to zcela automatický proces mimo vědomí. Tělo je v takovém případě takový neustále přítomný laskavý učitel. Postupně nám to zkrátka dá svými nástroji vědět – nejdříve jemným napětím nebo ztuhnutím, později bolestí, nemocí nebo zraněním. Velmi často je to pozvání k tomu se začít ptát: “Jak se opravdu cítím?”
A tady přichází ke slovu znovu dech. Pouhé přítomné prohloubené dýchání s pozorností ke svému tělu a k místu napětí nebo bolesti velmi pomáhá. Rozdmýchává energii skrytou někde v hloubce a oslovuje potlačené prožitky. Může z toho jít strach, jak to není pod kontrolou, ale zpravidla to stojí za to. Přinese vám to větší jasnost, možnost hlubšího sebepoznání a nakonec, díky tomu odreagovaným emocím, i větší svobodu.
Upozorní první na problémy
Většina našich každodenních myšlenek, prožitků a rozhodnutí je nesena naším nevědomím. Vědomé řízení jemně směřuje a doplňuje nevědomý vliv. Můžete si je představit jako rychlý a proměnlivý člun na hladině spojený s výkonnou ponorkou někde v hloubce. Vědomá každodenní mysl se vydává velkou rychlostí různými směry, zatímco ponorka našeho podvědomí udržuje dlouho nastavený kurz naučených a osvědčených vzorců reagování.
Tělo je hluboce propojeno právě s nevědomím a neustále nám o něm předává signály. V podstatě jsou spojení a spolupracují spolu. Tělo tak dokonce ví svým vlastním způsobem skrze nervovou soustavu víc než naše vědomá mysl a umí to dát najevo – vy to pak rozpoznáte jako nejasné tušení nebo intuici. Mysl to při své rychlosti někdy nedokáže vyhodnotit a jedná třeba až zbrkle. Zpětně si pak třeba uvědomíte, že jste přece jen měli v dané situaci předtuchu a nereagovali jste na ni. Posilování intuice je v podstatě posilování vědomého vnímání těla.
Tělo dává pocity v něm vědět o každém důležitém hnutí ve vašem vnitřním prostoru i ve světě okolo vás. Samozřejmě na to mají vliv i minulé zkušenosti. Jestliže tělo v minulosti prošlo traumatickou zkušeností, bude na situace jí podobné reagovat v budoucnu přílišnou citlivostí nebo rovnou poplachem. Psychoterapie, která se zaměřuje na tělo – body-psychoterapie – pracuje s člověkem tak, aby se jeho tělo takových minulých omezujících zkušeností zbavilo a reagovalo napříště nikoli z místa traumatu, ale celkového zdraví.
Pokud si začneme všímat, že jsou naše pocity v dlouhodobém horizontu z většiny spíše negativní, tak i tělo začne projevovat spíše stažení nebo zatuhnutí. Někdy si můžeme všimnout právě takových pocitů v těle dřív než životního tématu. Pokud takové první vlaštovky od našeho těla ignorujeme, bude se snažit dát nám situaci najevo důrazněji. Takhle se děje, že nakonec ze stresu onemocníme nebo se z únavy zablokují záda. Buďte pozorní k takovým jemným příznakům a můžete se vyhnout mnoha zdravotním komplikacím.
Postará se o vás ve spánku
Tělo pracuje na plné obrátky hlavně ve spánku. Stará se o vaši regeneraci, třídí nasbírané zážitky a stará se, abyste byli připravení na další den. Jestli znáte ten pocit, že se po ránu probudíte možná dokonce ve větším napětí, než tady bylo večer, je čas se podívat na poslední hodinu před spánkem. Strávíte ji před obrazovkou? Je to čas výletů do lednice? Je v ní hlava plná myšlenek na práci? Proběhla v ní hádka v posteli? Takhle se pak děje, že jsou tu před usnutím nekonečná kolečka myšlenek, na které tělo opět silně reaguje.
Tělo vám chce v podstatě neustále pomáhat. Pokud se myšlenky zabíhají k obavám a katastrofickým scénářům, uvádí se tělo do akceschopného a sebeobranného režimu. Pošle krev i živiny do mozku a periferií, svaly ztuhnou a připraví se k práci. Tak, jak usnete, v takovém nastavení tělo zůstane potom celou noc. Takhle se potom děje, že je to po ránu pocit, jako byste celou noc tahali uhlí. Jak z toho ven?
Klíčem jsou, jako k mnoha věcem v životě vaše návyky. Pamatujete na tu ponorku podvědomí? Jejím řídícím programem jsou právě zvyky a automatické mechanismy myšlení, prožívání a chování. Není to nutně na škodu. Díky nim nemusíte každé ráno vymýšlet, jak se řídí auto nebo jaká cesta vede do práce. Jsou ovšem místa, kde nám zvyky neslouží. Třeba zvyk přejídání nebo právě uspěchaných myšlenek nebo sledování obrazovky těsně před spaním. Když si vypěstujete úspěšný nový návyk, můžete se po nějaké době spolehnout, že se o vás dobře postará.
Aby mohl vzniknout nový návyk, potřebuje podvědomí pravidelné opakování a pozitivní myšlenky i pocity. Zkrátka to dělejte tak, aby vás to bavilo. Taková zdravá předspánková rutina může být třeba teplá sprcha, vypnutí všech obrazovek a chvilka meditace nebo záměrného uvolnění celého těla. Výborně k tomu poslouží třeba Jacobsnova progresivní svalová relaxace, autogenní trénink nebo vedená meditace. Všechny najdete na internetu a můžou být skvělým začátkem napojení se na své tělo a péče o kvalitní spánek. Pokud to chcete opravdu zjednodušit, naučte tělo před spaním s každým výdechem posílat jednotlivým částem těla pohodu a klid.
Je klíčem k odpočinku
Všimli jste si, že se ve stresu objevují nekontrolovatelné pohyby? Jsou to skoro pohyby, které v danou chvíli nedávají smysl. Tělo tak hledá způsob, jak vám ve stresu pomoct a najít dobré řešení. Vlastně je to přirozené chování těla v podobě “útoku” nebo “útěku”. Tělo vám umožňuje pohyb, protože očekává akci a chce vás zbavit napětí. Jenže v dnešní době už není tak jednoduché proti stresoru zaútočit nebo od něj utéct. Na šéfa těžko vyběhnete s kyjem a od složenky neutečete. Vaše tělo ale tuhle velmi dávnou instinktivní reakci stále potřebuje.
Je až s podivem, jak často dnešní člověk svému tělo dostatek pohybu nedává. Mnoho z nás většinu svého času prosedí a pro pohyb je tu potom až příliš velká únava. I když je tu touha po odpočinku a tělo by se mohlo od stresu uvolnit, k opravdové relaxaci často nedojde. Dokážeme si totiž stres stejně tak dobře přivolat svými myšlenkami, obavami z budoucnosti a katastrofickými scénáři. Tělo společně s podvědomím nerozeznají, zda se jedná o realitu pouze představovanou nebo opravdu zažívano
Chcete vědět více o tom, jak se napojit na své tělo a jeho zdroje, nebo máte zájem o sezení body-psychoterapie?